Nabízené studijní programy a obory pro přijímací řízení

Speciální pedagogika

Studijní program
Speciální pedagogika
Fakulta
Pedagogická fakulta
Typ studia
navazující magisterské
Forma studia
kombinované
Délka studia
2 roky
Akademický titul
Mgr.
Přihláška od-do
15. 11. 2022 - 15. 03. 2023

Studijní program v kostce

Ověřili jste si, že podpora osob se speciálními (vzdělávacími) potřebami je ta pravá oblast, které byste se chtěli v životě věnovat? Zvolte tedy navazující magisterské studium, které rozšiřuje a prohlubuje kompetence získané v rámci bakalářského studia. Orientuje se na schopnosti zvládnout aplikaci současných vědeckých poznatků do speciálně pedagogické praxe v souladu s posláním vysokoškolského studia. Studijní obor dále rozšiřuje odborné kompetence v oblastech metodologie oboru, komunikačních technik, diagnostických a terapeutických metod jako předpokladu pro účinnou intervenci u dětí/žáků/dospělých se speciálními (vzdělávacími) potřebami.

Obsah zablokován / musíte udělit souhlas se zpracováním cookies

Speciální pedagogika – navazující magisterské studium

Ověřili jste si, že podpora osob se speciálními (vzdělávacími) potřebami je ta pravá oblast, které byste se chtěli v životě věnovat? Zvolte tedy navazující magisterské studium, které rozšiřuje a prohlubuje kompetence získané v rámci bakalářského studia.

Co od vás očekáváme?

Očekáváme bakalářské studium Speciální pedagogiky, popř. příbuzného oboru (Učitelství pro mateřské školy, Učitelství pro 1. stupeň základních škol). Podmínkou přijetí je úspěšné splnění přijímací zkoušky, která reflektuje znalosti v rozsahu bakalářského studia speciální pedagogiky (pedagogika, psychologie, speciální pedagogika, somatologie).

Co se naučíte?

Náplní navazujícího magisterského studia je rozšíření kompetencí v oblasti komunikačních technik, diagnostických a terapeutických metod, orientace v legislativních normách, které jsou podkladem pro podporu osob se speciálními (vzdělávacími) potřebami. Praktické dovednosti pro budoucí speciálně pedagogickou práci studenti získávají ve školách, ve školských poradenských zařízeních, střediscích výchovné péče, diagnostických ústavech, výchovných ústavech, dětských domovech.

Kde a jak se uplatníte?

Absolventi navazujícího magisterského programu najdou uplatnění v poradenských službách (školní poradenské pracoviště, školské poradenské zařízení) i v sociální sféře (pracovník rané péče).

Konkrétní pracovní pozice

Školní speciální pedagog;
speciální pedagog ve školském poradenském zařízení (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum);
speciální pedagog v diagnostických a výchovných ústavech, střediscích výchovné péče, dětských domovech;
pedagog volného času;
pracovník rané péče.

Specifika kombinované/distanční formy studia

Výuka v kombinované formě probíhá zpravidla 1x týdně (čtvrtek nebo pátek) v blocích od 14.00 hod. do 19.00 hod. Stejně jako u prezenčního studia se  jedná o teoretickou i praktickou výuku. Studentům jsou standardně poskytovány adekvátní studijní materiály.

Přijímací řízení

15
Předpokládaný počet přijatých uchazečů v letošním roce


e-přihláška

Podmínky k přijetí
+

  • ukončené studium alespoň bakalářského studijního programu Speciální pedagogika, eventuálně příbuzné programy Učitelství pro MŠ, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, Pedagogika-Psychologie (se zaměřením na vzdělávání, pro SŠ) nebo Psychologie-Pedagogika (se zaměřením na vzdělávání, pro SŠ).
  • úspěšné vykonání přijímacích zkoušek

Podmínky přijetí ke studiu na Pedagogické fakultě OU soubor pdf 0,44 MB

Možnost prominutí přijímací zkoušky
+

Přijímací zkoušku nelze prominout a musejí ji vykonat všichni uchazeči o studium.

Okruhy k přijímací zkoušce
+

Přijímací test svým obsahem a rozsahem reflektuje znalosti v rozsahu bakalářského studia speciální pedagogiky (speciální pedagogika, psychologie, pedagogika, somatologie) a je dán zejména okruhy ke státní závěrečné zkoušce z psychologie, logopedie a psychopedie.

V případech, kdy si uchazeči podají přihlášky do obou forem studia, budou konat test odborných znalostí jen jednou. Dosažený výsledek se jim započítá k oběma podaným přihláškám.

Minimum bodů pro vyhovění z testu: 40


Okruhy z PSYCHOLOGIE

  1. Vymezení oboru psychologie. Cíle psychologie. Předmět studia psychologie z hlediska jejích hlavních směrů.
  2. Pozornost. Funkce pozornosti. Pozornost ve vztahu k dalším kognitivním procesům. Bezděčná a záměrná pozornost. Senzorické procesy. Absolutní a rozdílový podnětový práh.
  3. Percepce. Organizace vjemového pole. Tvarové zákony, detektory rysů v mozkové kůře. Rozpoznávání objektů, procesy postupující shora-dolů. Prostorové vidění.
  4. Učení. Geneticky naprogramované druhy učení (habituace, senzitizace, imprinting). Klasické podmiňování. Operantní (instrumentální) podmiňování. Učení vhledem. Teorie sociálního učení.
  5. Paměť. Fáze paměti. Ebbinghausova křivka zapomínání. Klasický model paměti - ultrakrátká, krátkodobá, dlouhodobá paměť. Nové modely paměti - pracovní paměť. Subsystémy dlouhodobé paměti - explicitní a implicitní paměť.
  6. Imaginace a fantazie. Asociační zákony, druhy představ, funkce imaginace. Kognitivní přístup k imaginaci - Paiviova teorie dvojího kódování.
  7. Myšlení. Formy myšlení (pojem, soud, úsudek), druhy myšlení. Myšlenkové operace logické a heuristické. Induktivní a deduktivní usuzování. Reproduktivní a produktivní myšlení, konvergentní a divergentní myšlení.
  8. Jazyk a myšlení. Sdílené vlastnosti přirozených jazyků. Základní lingvistické pojmy (jazyk, řeč, fonémy, morfémy, lexikon, slovník). Druhy významů (denotát a konotát), znaky a symboly, dělení znaků.
  9. Motivace, motiv, základní motivační okruhy. Sebezáchovné motivy. Motivy zajišťující přežití jednotlivce. Teorie instinktů. Teorie optimální úrovně aktivace, potřeba proměnlivých podnětů, snaha vyhledávat neobvyklé zážitky.
  10. Emoce. Základní složky emocí. Tělesná složka: Fyziologický doprovod emočních prožitků. Výrazová složka emocí: Transkulturální výzkumy primárních emocí.
  11. Vymezení vývojové psychologie, její cíle a úkoly, aplikační možnosti. Pojem vývoj, základní formy, faktory a mechanismy vývoje. Teorie a periodizace vývoje (Erikon, Freud, Vygotskij).
  12. Prenatální období a jeho význam pro další vývoj. Porod. Novorozenecké období. Nedonošené a nezralé děti. Kojenecké období. Batole - hlavní vývojové trendy.
  13. Charakteristika předškolního období. Psychologická problematika vstupu dítěte do školy, vývojové aspekty zralosti pro školu. Mladší školní věk.
  14. Dospívání (pubescence, terminologie a periodizace. Psychologická charakteristika dospívání a hlavní vývojové změny. Rozvoj osobnosti v dospívání, stadia vývoje osobní identity, proces individuace.
  15. Předmět sociální psychologie. Teorie v sociální psychologii. Základní metody ověřování hypotéz a teorií v sociální psychologii. Sociální percepce. Atribuční procesy.
  16. Postoje. Měření postojů. Sociální vliv a osobní kontrola. Komunikační procesy-verbální a neverbální komunikace. Komunikační styly.
  17. Zátěžové situace. Konflikty, stres, frustrace. Agrese, agresivita. Prosociální chování. Pomáhající chování, altruismus.
  18. Skupiny. Skupinové procesy a komunikace. Skupinová struktura, vůdcovství. Status, role, prestiž. Sociometrie. Normy a cíle skupiny.
  19. Organické duševní poruchy a symptomatické poruchy, demence, delirium, organické poruchy nálady, mírná kognitivní porucha. Duševní poruchy ve stáří. Diferenciální diagnostika, rehabilitace.
  20. Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy. Historické typy schizofrenie, akutní a přechodné psychotické poruchy, další psychotické poruchy.
  21. Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem, somatoformní poruchy. Rozdělení, historické koncepce pojmu neuróza. Diferenciální diagnostika, vývojové aspekty, terapie.
  22. Poruchy osobnosti a chování u dospělých, specifické poruchy osobnosti, návykové a impulzivní poruchy, patologické hráčství. Diferenciální diagnostika, terapie. Sexuální dysfunkce a deviace.
  23. Mentální retardace v dětském a dospělém věku, diferenciálně diagnostické problémy, prostá intelektová subnorma. Poruchy chování a emocí se začátkem v dětství a adolescenci.

Okruhy z LOGOPEDIE

  1. Řeč, její význam (pojmy řeč, jazyk, mluva)
  2. Biologické základy řeči (organické, funkční)
  3. Složky řeči a roviny řeči
  4. Proces percepce řeči
  5. Realizace expresivní složky řeči
  6. Diferenciační schopnosti mozku, jejich vliv na vývoj řeči
  7. Základy fonetiky (základní problémy a význam fonetiky, dělení hlásek z fonetického hlediska, fonetická a fonologická realizace prvků řeči, hlásky, fonémy)
  8. Fonematické uvědomování distinktivní rysy, příklady
  9. Fónické řady a jejich členění
  10. Modulační faktory řeči
  11. Kombinatorické vlastnosti hlásek
  12. Zásady výslovnostní normy (mluvní styly)
  13. Tvoření zvuků lidské řeči, hlasové začátky
  14. Artikulační orgány a jejich funkce
  15. Vokály, charakteristika a klasifikace
  16. Artikulace a patologie vokálů
  17. Konsonanty, charakteristika a  klasifikace
  18. Artikulace a patologie konsonantů
  19. Poruchy hlasu, zásady hlasové hygieny
  20. Logopedie – definice, postavení v systému věd
  21. Koncepce logopedie v ČR a význam logopedie
  22. Organizace logopedické péče u nás
  23. Etapy historického vývoje péče o osoby s poruchami komunikace
  24. Vývoj logopedické péče v českých zemích (19. – 20.stol.)
  25. Narušená komunikační schopnost, definice, základní hlediska posuzování, klasifikace
  26. Podmínky správného vývoje řeči z hlediska etap reflexního okruhu
  27. NKS z hlediska etap reflexního okruhu sdělování, vztahy sdělovacího procesu
  28. Klasifikace narušeného vývoje řeči z hlediska průběhu vývoje CNS, příznaky NVŘ
  29. Ontogenetický vývoj řeči, základní stadia, jejich charakteristika
  30. Fáze vývoje řeči, jejich charakteristika – z hlediska orientačního posouzení vývojové úrovně
  31. Jazykové roviny v ontogenezi vývoje řeči, charakteristika
  32. Logopedická intervence
  33. Logopedická prevence
  34. Logopedická diagnostika
  35. Logopedická terapie (metody,techniky a principy)
  36. Orientační vyšetření výslovnosti, význam, hlavní zásady
  37. Orientační vyšetření řečových orgánů, přehled cviků
  38. Orientační vyšetření fonematického sluchu, význam, zásady
  39. Logopedická prevence v předškolním a mladším školním věku
  40. Dyslalie, definice, etiologie, klasifikace, symptomy
  41. Reedukace dyslalie, etapy, metody a  zásady, pomůcky
  42. Opožděný vývoj řeči prostý, definice, příčiny, projevy, diferenciální diagnostika, zásady logopedické péče, metody komentování
  43. Specificky narušený vývoj řeči (vývojová dysfázie), současné poznatky o příčinách, projevech
  44. Symptomatické poruchy řeči, příčiny, zvláštnosti vývoje řeči u dětí se smyslovým postižením
  45. Charakteristika a zvláštnosti řečového vývoje u dětí s mentálním postižením
  46. Charakteristika a zvláštnosti řečového vývoje u dětí s DMO (dysartrie)
  47. Poruchy zvuku řeči
  48. Charakteristika řečových dovedností u dětí s poruchami učení, příčiny snížené úrovně rozvoje komunikačních kompetencí
  49. Balbuties, definice, etiologie, příznaky, zásady prevence, vhodné přístupy k dítěti s koktavostí
  50. Elektivní mutismus, definice, příčiny, diagnostická kritéria, prognóza, prevence
  51. Alternativní a augmentativní komunikace
  52. Podmínky integrace žáka s narušenou komunikační schopností, možnosti logopedické intervence ve školských zařízeních
  53. Komunikativní kompetence pedagoga, zásady řečového vzoru

Okruhy z PSYCHOPEDIE

  1. Psychopedie jako speciálně pedagogická disciplína. Pojem a předmět psychopedie. Aktuální úkoly psychopedie. Postavení psychopedie v systému speciální pedagogiky a v systému ostatních věd. Pomocné vědy psychopedické.
  2. Pojmové vymezení a terminologie v psychopedii. Mentální retardace, její druhy a stupně.
  3. Variabilnost etiologie mentální retardace.
  4. Charakteristika hlubokého a těžkého stupně mentální retardace z hlediska průběhu psychických procesů a výchovy a vzdělávání těchto osob.
  5. Charakteristika středně těžkého stupně mentální retardace z hlediska průběhu psychických procesů a výchovy a vzdělávání těchto osob.
  6. Charakteristika lehkého stupně mentální retardace z hlediska průběhu psychických procesů a výchovy a vzdělávání těchto osob.
  7. Vzdělávací program zvláštní škola. Obsah vzdělávání podle vzdělávacího programu. Organizační a obsahové změny. Vztah k Rámcovému vzdělávacímu programu základního vzdělávání s úpravou pro vzdělávání žáků s lehkým stupněm mentálního postižení.
  8. Vzdělávací program pomocná škola a přípravný stupeň pomocné školy. Obsah vzdělávání.
  9. Rehabilitační vzdělávací program, tzv. rehabilitační třídy, obsah a průběh výchovy a vzdělávání.
  10. Ústavní péče pro mentálně postižené. Charakteristika obvyklých typů zařízení. Poslání a úkoly. Organizační změny podporující humanizaci, normalizaci a deinstitucionalizaci. Nové varianty parciálně ústavních zařízení od 90. let 20. století (zejména v ČR).
  11. Nové formy péče a podpory směřující ke zkvalitnění života osob s MR. Nestátní zařízení a dobrovolná občanská sdružení. Osobní asistence.
  12. Vývoj péče o mentálně retardované od 19. století. Současný stav teorie v oblasti psychopedie, vědecká a odborná pracoviště, současná odborná literatura.
  13. Názory na otázku mentálního postižení, diagnostika mentální retardace. Charakteristika současného stavu v zahraničí. Doporučení UNESCO ke zkvalitnění péče o mentálně retardované.
  14. Problematika integrované výchovy a vzdělávání mentálně postižených. Formy podpory mentálně retardovaným. Pomoc léčebná, podpora výchovná, výuková a sociální.
  15. Cíl a úkoly výchovy mentálně retardovaných. Otázka výchovy a vzdělávání všech osob s mentálním postižením. Raná péče. Výchova k sebeobsluze.
  16. Mravní výchova mentálně retardovaných. Zvláštnosti emocionálně volních procesů MR. Utváření sebehodnocení a charakteru u MR. Metody a prostředky mravní výchovy. Obsah mravní výchovy MR.
  17. Význam pracovní výchovy v celkovém rozvoji osobnosti dítěte s mentálním postižením. Obecné a speciální úkoly pracovní výchovy MR. Obecná charakteristika struktury pracovní činnosti MR. Intelektové činnosti v pracovním procesu a jejich rozvíjení.
  18. Smyslová a rozumová výchova mentálně retardovaných. Rozvoj myšlení.
  19. Profesní orientace mladistvých osob s mentálním postižením. Psychické, zdravotní a ekonomické předpoklady profesní orientace v základní škole praktické, v základní škole speciální. Profese určené pro mentálně postižené.
  20. Význam estetické výchovy pro rozvoj osob s mentálním postižením. Obsah, metody a prostředky estetické výchovy u mentálně postižených osob předškolního a školního věku.
  21. Tělesná výchova u MR. Úloha tělesné výchovy v rozvoji osobnosti dítěte/žáka s mentální retardací. Obecné a speciální úkoly tělesné výchovy v rozvoji jedince s mentální retardací.
  22. Výchova dětí s mentálním postižením v rodině. Úkoly rodiny ve výchově dítěte s MR. Postoj rodičů k dětem s mentálním postižením. Spolupráce rodiny a školy.
  23. Výchova dětí s mentální retardací ve mateřské škole speciální, ve speciální třídě mateřské školy. Diagnostické a výchovné úkoly mateřských škol speciálních. Obsah výchovy a vzdělávání v mateřské škole speciální.
  24. Výchova osob s mentálním postižením mimo vyučování ve školních družinách a internátech. Organizační formy výchovy mentálně retardovaných mimo vyučování.
  25. Speciálně pedagogická centra, pedagogicko-psychologické poradny. Jejich charakteristika a úkoly. Obsah činností směrovaných ke klientům s  mentálním postižením a jejich rodinám. Spolupráce se školami.
  26. Výchova a vzdělávání žáků s kombinovaným postižením. Pojem kombinovaných vad a jejich vzájemný vztah. Případy kombinovaných postižení se zaměřením na kombinaci s MR. Školy a zařízení pro děti s kombinovaným postižením. Výchovně vzdělávací práce s mentálně postiženým žákem v základní škole při nemocnici, léčebně, ozdravovně.
  27. Hraniční pásmo – pojem, příznaky, předpoklady vzdělávání. Specifika a rizika ve výchově a vzdělávání osob z minoritních skupin obyvatel.
  28. Postavení osob s mentální retardací v českých a mezinárodních dokumentech o lidských právech. Principy přístupu k osobám s mentálním postižením.
  29. Komplexní rehabilitační péče – ucelená rehabilitace.
  30. Sekundární důsledky postižení a jejich dynamika, jejich vliv na kvalitu života zdravotně postižených.
  31. Integrace osob se zdravotním postižením.
  32. Speciálně pedagogická diagnostika. Poslání, úkoly, metody.

Doporučená literatura k přijímací zkoušce
+

ADAMUS, P., VANČOVÁ, A., LÖFFLEROVÁ, M, Poruchy autistického spektra v kontextu aktuálních interdisciplinárních poznatků. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2017.
ČERNÁ, M. Česká psychopedie. Praha: Karolinum, 2008.
DVOŘÁK J. Logopedický slovník. Žďár n/S.: Logopaedika clinica; 1998.
HAMPL, I. Surdopedie. Ostrava: Ostravská univerzita, 2013.
HORÁKOVÁ, R., Sluchové postižení – úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012.
HROMÁDKOVÁ, L. Šilhání. Praha: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2011.
HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 1 díl. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999.
JANKŮ, K., HARČARÍKOVÁ, T. Multidimenzionalita tělesného postižení z pohledu komplexní rehabilitační péče. Ostrava: Ostravská univerzita, 2016.
KALEJA, M. Základy etopedie. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2013.
KALEJA, M. Dítě v riziku poruch chování, s poruchou chování a s problémy v chování. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2011.
KILDUFF, D., NOVOHRADSKÁ H. Základy oftalmopedie. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2017.
KLENKOVÁ J. Logopedie. Praha: Grada Publishing a.s.; 2006.
KOCHOVÁ, K., SCHAEFEROVÁ, M. Dítě s postižením zraku: rozvíjení základních dovedností od raného po školní věk. Praha: Portál, 2015.
LECHTA V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál; 2008.
LECHTA V. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál; 2003.
LEJSKA, M. Foniatrie pro speciální pedagogy. Brno: Paido, 2000.
NOVOSAD, Libor. Tělesné postižení jako fenomén a životní realita. Praha: Portál, 2011.
OPATŘILOVÁ, D. Edukace osob s těžkým postižením a souběžným postižením více vadami: Education of persons with severe disability and multiple disability. Brno: Masarykova univerzita, 2013.
PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. vydání. Brno: Paido, 2010.
POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál, 2001.
RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ L. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006.
SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 2. vydání. Praha: Grada, 2016.
ŠVARCOVÁ I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2011.
VALENTA, M. Přehled speciální pedagogiky: rámcové kompendium oboru. Praha: Portál, 2014.
VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2013.
VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno : Paido, 2006.
ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 2015.

Vzor přijímací zkoušky
+

Organizace přijímacího řízení
+

Pracoviště zajišťující vaše studium

Kontakty

  • Více informací o obsahu studijního programu vám podá jeho pedagogický poradce PaedDr. Renata Kovářová, Ph.D.
  • Obecné dotazy ke studiu a k přijímacímu řízení vám zodpoví na Studijním oddělení.
  • Dotazy uchazečů se specifickými potřebami (například zdravotním postižením) zodpoví naše Centrum Pyramida.
  • Potřebujete poradit, co dále byste mohli studovat nebo pro co máte největší vlohy? Obraťte se na naše Poradenské centrum.

Informace pro studenty se specifickými potřebami

Studijní programy uskutečňované Ostravskou univerzitou jsou dostupné i pro osoby se zdravotním postižením, pokud v informacích ke konkrétnímu studijnímu programu není uvedeno jinak. Máte-li, jako uchazeč se specifickými potřebami, jakékoli dotazy týkající se přístupnosti jednotlivých studijních programů, obraťte se na Centrum Pyramida OU.
email: ;
telefon: +420 553 46 1234,
mobil: +420 733 784 095.

Jako uchazeč bez specifických potřeb kontaktujte se svým dotazem studijní oddělení fakulty.