Galerie děkanů Pedagogické fakulty OU

doc. Mgr. Daniel Jandačka, Ph.D.

*11. srpna 1976
děkan PdF OU 2020–dosud

Narodil se v Ostravě. V roce 1999 získal titul Mgr. na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity (Učitelství tělesné výchovy a fyziky). Po ukončení magisterského studia působil jako učitel tělesné výchovy a fyziky na Základní škole Výhledy v Ostravě-Hošťálkovicích. V letech 2000–2001 absolvoval základní vojenskou službu, po které působil rok ve firmě Keystone Sports v USA (Colorado, služby ve sportovním průmyslu). Po návratu z USA vyučoval mezi léty 2002–2003 tělesnou výchovu a fyziku na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě-Zábřehu. Mezi léty 2003–2005 působil jako odborný asistent se zaměřením na výuku fyziky na Institutu fyziky (Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava). Od roku 2005 působí na Katedře studií lidského pohybu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity jako odborný asistent. Mezi léty 2007–2015 působil jako vedoucí výzkumného centra v Centru diagnostiky lidského pohybu Pedagogické fakulty OU. Doktorské studium absolvoval v roce 2008 na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci (Kinantropologie). V roce 2014 získal na téže fakultě v oboru Kinantropologie titul docenta. Od stejného roku působil na Katedře studií lidského pohybu PdF OU jako docent se zaměřením na biomechaniku lidského pohybu a metodologii kinantropologického výzkumu. Mezi léty 2015–2016 působil jako prorektor pro mezinárodní vztahy Ostravské univerzity. Inicioval vznik Centra mezinárodních vztahů OU a vnitřní grantový systém univerzity VIA pro mobility studentů na univerzity do celého světa. Mezi léty 2016–2020 vedl Katedru studií lidského pohybu PdF OU. Významně se podílel na vybudování mezinárodně uznávaného pracoviště, které má silnou personální a kvalifikační strukturu, je internacionalizované a řeší externí výzkumné i rozvojové granty. Daniel Jandačka stál za zrodem projektu Univerzitního zázemí sportu a behaviorálního zdraví, jehož výstavba nyní probíhá na Černé louce v centru Ostravy. Podařilo se mu zapojit téměř celé pracoviště do jednoho z největších výzkumných grantů v historii Ostravské univerzity (HAIE – Program 4).

doc. Mgr. Tomáš Jarmara, PhD.

* 19. února 1968
děkan PdF OU 2012–2020

Narodil se v Ostravě a v létech 1987 až 1992 absolvoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity. Po ukončení studia působil jako učitel na základní škole v Ostravě Porubě a následně na Gymnáziu v Ostravě Hrabůvce. V roce 1995 byl přijat na Katedru společenských věd VŠB – TU Ostrava jako odborný asistent pro politologii a současně přednášel na Fakultě veřejných politik Slezské univerzity v Opavě. Od roku 2005 působil na Katedře výchovy k občanství Pedagogické fakulty OU. Doktorské studium ukončil v roce 2001 v oboru politologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a ve stejném oboru se habilitoval na Filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě v roce 2013.

Absolvoval zahraniční studijní pobyty na John Moores University v Liverpoolu, Lund University ve Švédsku a Wroclawské Univerzitě v Polsku. Odborně se zabývá analýzou občanské společnosti, politických stran, zájmových skupin a didaktikou výuky občanské výchovy. V letech 1998 až 2006 byl asistentem poslance Parlamentu ČR a jako komentátor analytik spolupracoval s Českou televizí, Českým rozhlasem a řadou dalších medií. V létech 2012 až 2020 byl hlavním řešitelem a spoluřešitelem projektů Operačních programů Vzdělávaní pro konkurenceschopnost a Věda, výzkum a vzdělávání. Od roku 2020 působí jako docent a garant Studijního programu učitelství občanské výchovy na Katedře výchovy k občanství PdF OU.

Doc. PhDr. Josef Malach, CSc.

* 28. července 1953
děkan PdF OU 2005–2012

Narodil se v Kotvrdovicích, okres Blansko. Jeho otec, původně učitel národních škol, se pak jako voják z povolání věnoval celá desetiletí pedagogickému výzkumu a vzdělávacím inovacím v podmínkách armády. Významnou část dětství prožil v Nitře na Slovensku. Po absolvování čtyřletého gymnázia v Brně na Křenové ulici zahájil studia oboru pedagogika – čeština na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně, které ukončil v roce 1977. Poté byl přijat jako asistent na katedru pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1981 získal titul PhDr. v oboru pedagogika. V témže oboru na ní dosáhl v roce 1989 vědecké hodnosti kandidáta pedagogických věd. V letech 1986 až 1991 vedl oddělení vzdělávání učitelů pro 5. až 12. ročník. Počátkem devadesátých let jako člen přípravného výboru stál u zrodu Ostravské univerzity a její transformované Pedagogické fakulty. V roce 1994 byl zvolen místopředsedou hlavního výboru České pedagogické společnosti a byl také předsedou její ostravské pobočky. V letech 1995 až 1997 pracoval jako správní rada na odboru vzdělávání a správy resortního školství na Ministerstvu vnitra. V období let 1997 až 2000 byl vedoucím pracovníkem na úseku vzdělávání zaměstnanců Union banky v Ostravě. V oboru pedagogika se v roce 2005 habilitoval na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Nedlouho potom byl zvolen děkanem Pedagogické fakulty OU. V letech 2006 až 2008 se podílel jako manažer nebo řešitel na řešení mnoha projektů Evropských sociálních fondů v rámci Operačního programu rozvoje lidských zdrojů.

Doc. PhDr. Zbyněk Janáček

* 7. června 1957
děkan PdF OU 1999–2005

Po středoškolských studiích absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Poté v letech 1982–1989 působil jako středoškolský profesor na středních školách, odkud odešel jako výtvarný redaktor do nakladatelství Profil Ostrava. V této činnosti pokračoval i v dalších letech, a to v nakladatelství Sfinga Ostrava, ovšem už vedle své pedagogické činnosti jako odborný asistent oboru grafika – kresba na Pedagogické fakultě v Ostravě, kam byl přijat v roce 1991 na katedru výtvarné výchovy. Od roku 1992 připravoval ve spolupráci s akademickým malířem prof. Eduardem Ovčáčkem, akademickým sochařem doc. P. Holým, prof. St. Hanzíkem, akademickým architektem V. Šafářem a dalšími kolegy koncepci pětiletého magisterského studia výtvarného umění v intencích univerzitního systému, tedy projekt umělecko-pedagogického studia. Od roku 1995 byl pověřen jejím vedením. V roce 1998 se habilitoval v oboru výtvarné umění. Rok poté byl zvolen děkanem Pedagogické fakulty a tento post zastával po dvě období do roku 2005. Následující tříleté období strávil ve funkci proděkana. V roce 2007 se stal prorektorem pro řízení vědy a vnějších vztahů Ostravské univerzity a začal působit jako docent v ateliéru volné grafiky nové Fakulty umění OU. V roce 2008 byl zvolen děkanem této fakulty. Od roku 1999 je členem Vedeckej a umeleckej rady Univerzity Konštantýna Filozofa v Nitře, tutéž funkci zastává od roku 2001 na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a od roku 2002 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Prof. RNDr. Karel Kapoun, CSc.

* 28. října 1939   † 8. září 1999
děkan PdF OU 1997–1999

Obor fyziky vystudoval na MU v Brně v letech 1957–1962. Stal se asistentem katedry fyziky na VŠB v Ostravě, následně odborným asistentem tamtéž 1962–1965 a 19651986. V roce 1971 získal doktorát přírodních věd (RNDr.) a v roce 1976 obhájil kandidátskou práci z aplikované fyziky (CSc.). V témže roce se habilitoval a do roku 1990 působil jako docent na VŠB v Ostravě. V roce 1991–1992 vedl ústav fyziky MU v Brně pro vznikající Slezskou univerzitu v Opavě. Od roku 1992–1997 pracoval na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V roce 1993 byl jmenován profesorem v oboru fyzika plazmatu. V roce 1997 přešel na Ostravskou univerzitu, Pedagogickou fakultu, katedru technické a pracovní výchovy. Již za působení na VŠB absolvoval postgraduální kurz vysokoškolské pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci u prof. D. Tollingerové. Brzy po příchodu na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě kandidoval ve volbách na místo děkana a byl zvolen a jmenován. Pro jeho působení byly významné pobyty a kontakty se zahraničními univerzitami. V roce 1972 Bergakademie ve Freiburgu, NSR, 1991 Uni Tart v Estonsku, 1992 University of East London, 1994 Shenandoah University, Virginie, USA, 1996 University of Glasgow, Velká Británie a Pierre and Marie Curie University, Paříž, Francie, 1997 Instituto Superior Técnico, Lisabon, Portugalsko. Další profesionální kontakty měl při účasti na konferencích řady univerzit v Evropě, USA, Austrálii i Asii, např. ICPIG, ESCAMING, General Konference of EPS Trend in Phisics, CBLIS atd. Zemřel nečekaně a náhle, Ostravská univerzita, zvláště Pedagogická fakulta ztratila významnou osobnost vědeckou a pedagogickou, která se stala součástí jejího rozvoje na prahu 21. století.

Prof. Rudolf Bernatík

* 6. března 1937
děkan PdF OU 1991–1997

Narodil se v Šumbarku u Karviné. Studoval klavírní hru na bratislavské konzervatoři a na Vyšší hudebně pedagogické škole v Ostravě, dnes Janáčkově konzervatoři. Hudební fakultu Akademie muzických umění, obor klavírní hry, absolvoval v Praze v roce 1961. V době studií se stal laureátem Mezinárodní klavírní soutěže v Moskvě a účastníkem klavírní soutěže Fr. Chopina ve Varšavě. Od roku 1963 vyučoval na konzervatoři v Ostravě. V roce 1966 se stal odborným asistentem na PdF v Ostravě. V roce 1970 se habilitoval a stal se docentem klavírní hry. Vedle své činnosti pedagogické se věnoval veřejné činnosti koncertní v rozhlase, televizi a na jednotlivých koncertních sólových vystoupeních. Doprovázel i řadu pěveckých souborů, např. Musici Moraviensis, Ostravského dětského sboru atd. V roce 1991, po vzniku Ostravské univerzity, se stal děkanem Pedagogické fakulty, která se orientovala (nejen) na přestavbu přípravy učitelů na nové podmínky našeho společenského rozvoje. V roce 1997 byl jmenován profesorem a věnoval se výchově a vzdělávání nejen učitelů hudební výchovy, ale i nadaným studentkám a studentům klavírní hry pro profesionální činnost. Byl proto jmenován ředitelem Institutu pro umělecká studia OU (2000 – 2007). Zároveň byl profesorem na Slezské univerzitě v Katovicích. Je stálým členem odborných porot národních a mezinárodních hudebních soutěží. Koncertně vystoupil ve většině evropských zemí, v Argentině, Japonsku a Jižní Koreji. Natočil 6 gramofonových desek a CD, desítky televizních a rozhlasových programů, včetně vlastních kompozic. Stal se výraznou osobností, známou i v zahraničí.

Prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc.

* 27. dubna 1929   † 28. ledna 2020
děkan PFO 1990–1991

Své mládí prožil v Jemnici, 1948 maturoval na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, do Ostravy přišel v roce 1952 po skončení studia oboru český jazyk – hudební výchova na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po skončení vojenské prezenční služby nastoupil na pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol v Ostravě, na vysoké škole působí od roku 1959. Docentem byl jmenován až v roce 1987, neboť i jeho zasáhl normalizační proces; třebaže v roce 1966 dosáhl hodnosti kandidáta filologických věd a doktorátu filozofie a v listopadu 1969 se na FF UJEP v Brně řádně habilitoval, docentem pro obor český jazyk byl z politických důvodů jmenován až po 18 letech. Po řádném profesorském řízení na FF UJEP v Brně byl v červnu 1990 jmenován profesorem. V lednu 1990 byl jednomyslně zvolen děkanem samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě a v září 1991 po zřízení Ostravské univerzity, o něž se významnou měrou zasloužil, jejím prvním rektorem. V roce 1995 se vrátil na katedru českého jazyka FF OU, krátce ji také vedl a v letech 1997–2000 vykonával funkci jejího děkana. Odborná činnost je výrazná jednak v oblasti výzkumu sociolektů, jednak v oblasti jazykové kultury. Problematice slangů věnoval 5 monografií, které patří k základním pracím české sociolektologie; jsou to Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (1991), Železničářský slang (1994), O českých slanzích (1970, 1981), Malý slovník českých slangů (1988) a Výběrový slovník českých slangů (2003); popularizační zaměření má jeho monografie Jak mluvit a přednášet (1983).

Prof. RSDr. Milan Kotas, CSc.

* 25. června 1934   † 4. května 2018
děkan PFO 1985–1990

Narodil se v havířské kolonii Odra v Ostravě. Vyrůstal v početné rodině u svých prarodičů. Po ukončení kvinty reálného gymnázia byl přijat ve svých patnácti letech do Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova ve Spišské Nové Vsi, které ukončil maturitou. Ve svých studiích pokračoval na vojenském Leteckém učilišti jako pilot - stihač. Po pěti letech se vrátil do civilního života a pracoval v oblasti kultury jako vedoucí pěveckých souborů a následně inspektor kultury. Oženil se a s manželkou Paschalinou vychovali dvě dcery. Doplnil si vzdělání na Průmyslové škole hornické a orientoval se na činnost v těžkém průmyslu, zejména na šachtách a hutích. Při zaměstnání studoval Vysokou školu politických a sociálních nauk a ukončil ji obhajobou rigorózní práce. Následně studoval vědeckou aspiranturu, kterou ukončil získáním vědecké hodnosti kandidáta ekonomických věd. Byl také aktivní ve státní správě a mnoho let vykonával funkci předsedy školské komise Národního výboru města Ostravy. Zastával funkci ředitele Hutnického institutu Generálního ředitelství Hutnictví železa. Od roku 1970 byl externím učitelem Vysoké školy báňské a Pedagogické fakulty v Ostravě. V roce 1985 získal vědecko-pedagogickou hodnost docenta v oboru ekonomie a následně byl jmenován do funkce děkana samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě. Na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské byl jmenován profesorem v oboru ekonomie. Aktivně se věnoval vědecko-výzkumné a publicistické činnosti. Byl členem komise expertů pro studijní obor Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů Ministerstva školství ČSR. Po ukončení funkce děkana v roce 1990 věnoval zbývající léta své aktivní činnosti výuce ekonomických předmětů na střední a Vyšší odborné škole – AHOL.

Prof. RSDr. Gustav Richter, CSc.

* 24. března 1921   † 17. srpna 2006
děkan PFO 1971–1984

Narozen ve Starém Městě u Frýdku - Místku v rodině zaměstnance Československých drah. V letech 1937–1938 pracoval jako zámečník a elektrosvářeč v těžkém průmyslu, později získal vyšší kvalifikaci v oboru. Během okupace byl totálně nasazen. Po osvobození se stal členem KSČ a začal být politicky činný. V letech 1948–1951 byl zaměstnán jako ředitel Okresní a následně Krajské politické školy v Ostravě. V roce 1952 vykonával funkci předsedy celopodnikového výboru KSČ a do roku 1959 byl hospodářským pracovníkem v Železárnách Stalingrad. V letech 1959–1962 studoval na VŠ ÚV KSČ v Praze. Po absolvování složil rigorózní zkoušky, a získal titul RSDr. Působil na VŠB v Ostravě jako člen a později vedoucí katedry politické ekonomie do roku 1970. V roce 1971 se habilitoval a byl jmenován docentem politické ekonomie. V roce 1971 byl jmenován děkanem Pedagogické fakulty v Ostravě. Publikoval výsledky výzkumů hospodářského rozvoje tehdejšího Severomoravského kraje. Jeho publikační činnost je uvedena v Bibliografiích PF v Ostravě 1968–1980. Pro výuku svého předmětu vypracoval skripta pro studenty. V roce 1980 se stal místopředsedou komise expertů pro obsah studia učitelství pro základní a střední školy. V roce 1984–1985 ukončil své působení děkana PFO. K 1. září 1985 odešel do důchodu. Poté nadále pracoval v oblasti hospodářské politiky ČSSR. Zemřel ve Frýdku - Místku o prázdninách v roce 2006.

Prof. PhDr. Alois Sivek, CSc.

* 10. února 1920   † 12. října 1971
děkan PFO 1964–1970

Narodil se v Dolní Suché v hornické rodině. Po absolvování gymnázia začal studovat češtinu s němčinou na brněnské filozofické fakultě, kde byl žákem profesorů Wollmana a Grunda. Sivkovo studium ale přerušila válka, proto absolvoval až v roce 1948. O dva roky později získal doktorát ze slovanské a germánské filologie a v roce 1960 obhájil kandidátskou disertaci. V roce 1968 se stal profesorem. Po absolvování fakulty nejprve učil na středních školách, v letech 1949 až 1950 působil jako lektor českého jazyka a literatury na poznaňské univerzitě. Přestože stál v roce 1953 u založení Vyšší pedagogické školy v Opavě, přenáší v roce 1957 svou aktivitu do Olomouce, kde na FF UP přednáší dějiny české literatury a od roku 1958 i tři roky vede katedru bohemistiky a slavistiky. Stejnou funkci zastává od roku 1961 i na Pedagogickém institutu v Ostravě. V této době je už mimo jiné členem vědecké rady Památníku Petra Bezruče, Československé společnosti národopisné při ČSAV v Praze a Literární společnosti československé. V roce 1966 mu udělila Polská rada Národní jednoty ve Varšavě medaili Tisíciletí polského státu za zásluhy o upevňování československo-polských styků. V roce 1964 se stává děkanem Pedagogické fakulty v Ostravě a zůstává jím až do roku 1970, kdy je pro svůj morální postoj, s nímž odmítl propouštět pedagogy vyloučené z komunistické strany, ze strany sám vyloučen a zbaven děkanské funkce. V již tak složité situaci se objevuje zákeřná nemoc, které po víc jak ročním zápase 12. října 1971 podléhá.

Prof. PaedDr. Vlastimil Uher

* 5. března. 1905   † 19. ledna 1984
děkan VPŠ v Opavě 1954 – 1959 ředitel PI v Ostravě 1959 – 1964

Narozen v Herálci u Hlinska v rodině venkovského živnostníka s evangelickou tradicí. V letech 1920–1924 absolvoval učitelský ústav v Čáslavi. V letech 1927–1929 plnil svou vojenskou povinnost. Poté složil zkoušky způsobilosti pro obecné a měšťanské školy, přispíval do odborných pedagogických časopisů a dále se vzdělával na ŠVSP (Škola vysokých studií pedagogických) v Brně. V roce 1930 byl vybrán pro zahraniční působení v Německu, kde byl do roku 1933. V roce 1934 se oženil. Po válce studoval na Pedagogické fakultě v Olomouci, kde studium zakončil doktorátem z pedagogiky (PaedDr.). Po další praxi na 1. měšťanské škole v Olomouci přijal místo odborného asistenta na PF UP v Olomouci. V roce 1954 se habilitoval a byl ustanoven jako první děkan Vyšší pedagogické školy (VPŠ) v Opavě. Se svými nejbližšími spolupracovníky (doc. Sivkem, dr. Knopem, dr. Rychnovským, dr. Kinclem, dr. Pleskotem) a dalšími interními a externími učiteli budovali novou vysokoškolskou instituci pro budoucí učitele. Po šesti letech však nastala opět změna. Vznikl Pedagogický institut v Ostravě, podřízený KNV. Stěhování a nový systém vyžadoval další pracovníky. V čele zůstal ve funkci ředitele opět doc. Uher (1959–1964). Přijatí učitelé podepisovali smlouvy, že se do 10 let působení habilitují, to znamenalo získat doktorát a kandidaturu věd ze svého oboru. V roce 1964 vznikla na základech PI samostatná Pedagogická fakulta. Doc. Uher se stal profesorem pedagogiky a založil samostatnou katedru pedagogiky. Pozice pedagogiky se posunul na mezinárodní úroveň. Nadějný rozvoj byl přerušen v letech 1970–1979, kdy byl prof. Uher penzionován. Zemřel v roce 1984 v Kralupech nad Vltavou u svého zetě a vnuka.