„Druhý“ Eduard
Výtvarná studia na Ostravské univerzitě jsou od 90. let neodmyslitelně spojena se jmény dvou Eduardů. Prof. Eduard Ovčáček (5. března 1933, Třinec – 5. prosince 2022, Ostrava) patřil k „otcům zakladatelům“, stál u první akreditace oboru Výtvarná tvorba a výtvarná výchova a byl spojen především s ateliérem grafiky. Doc. Eduard Halberštát (26. ledna 1937, Ústí nad Orlicí – 3. září 2025) přišel na Ostravskou univerzitu, na Katedru výtvarné tvorby, o něco později (1993) a věnoval se především kresbě. Po několika letech Ostravská univerzita získala akreditaci v oboru Kresba, a velkou měrou se o ni zasloužil Eduard „druhý“.
V roce 1998 se Eduard Halberštát habilitoval na pražské Akademii výtvarných umění, na které vystudoval malbu v ateliéru Jana Smetany. Jeho habilitace v oboru Výtvarné umění, už v pokročilejším věku, byla předpokladem úspěšné akreditace oboru Kresba jako samostatného ateliéru. V té době jsme byli druhou uměleckou školou vedle AVU Praha, na které bylo možné obor Kresba ukončit diplomovou prací.
Oba Edové byli velmi rozdílné povahy, měli odlišné životní osudy. Pokud bych – vedle umělecké tvorby – měl uvést něco, co měli společné, pak to byl vztah k Ostravě, k Ostravské univerzitě, k výtvarným studiím, jež se rodila velmi bolestně a čelila různým protivenstvím, které zdaleka nebyly jen obvyklými potížemi růstu. Obětavost a nasazení – třebaže už oba zahajovali umělecko-pedagogickou dráhu ve vyšším věku, kdy jiní pomýšleli na odchod do důchodu – je také spojovaly. Oba vedli určitou dobu umělecko-pedagogickou Katedru výtvarné tvorby Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a vychovali řadu úspěšných a zajímavých posluchačů.
U Eduarda Halberštáta bych ještě připodotknul nekonfliktnost a noblesu, kterou přisuzuji mimo jiné i celoživotní lásce k Francii (v roce 1984 obdržel stipendium francouzské vlády a studijně pobýval na École des Beaux-Arts v Paříži u Jacquesa Yankela a Pierra Alechinského).
Začátkem měsíce září jsme byli formou smutečního oznámení informováni rodinou pana docenta, že 3. září 2025 Eduard Halberštát skonal ve věku 88 let. Věděli jsme, že není Eduard zcela zdráv, vlastně již poslední léta – z Fakulty umění odešel v roce 2018 na vlastní žádost – s námi komunikoval sporadicky a spíše přes telefon. Kontaktům nepomohlo ani covidové období, a nakonec ani skutečnost, že Eduard už nechtěl s námi sdílet peripetie a zdravotní omezení stáří, třebaže byl opakovaně zván na společná setkání akademických i neakademických pracovníků, pamětníků atd. Vzpomínám si, že zpočátku i hůl nosil s určitým ostychem a opravdu nerad. To ovšem neznamenalo, že se zcela „odstřihl“ – naopak se živě zajímal o dění na fakultě, v ateliéru atd.
„Francouzskou spojkou“ byl Eduardu Halberštátovi vizuální umělec Libor Novotný, který nastoupil do ateliéru kresby jako Edův asistent. (Prvním asistentem v ateliéru kresby byl akad. arch. Vlastimil Krčmář, *1959.)
Jedno z posledních a nejdojemnějších setkání s Edou – už mimo Fakultu umění – byla projekce dokumentu Zkouška umění (2022, režie: Adéla Komrzý, Tomáš Bojar), dokumentu o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU, v kině Luna v Ostravě-Zábřehu. V kinosále nás sedělo sotva deset: několik studentů Fakulty umění, „poděbradky“ a Eduard! I to svědčí o tom, že ani po odchodu z fakulty, poté co opustil ateliér, se nepřestal zajímat o problematiku uměleckého školství, o dění nejen na Fakultě umění, ale i na ostatních uměleckých vysokoškolských pracovištích.
Jako dlouholetý člen výtvarného odboru Umělecké besedy byl v kontaktu s uměleckým provozem v České republice, až do pozdního věku vystavoval na členských výstavách (samostatně vystavoval od roku 1969). Přes značnou odlehlost Ostravy a Prahy byl aktivním členem Umělecké besedy, do Prahy zajížděl na spolková setkání, vernisáže atd. Ostatně měl mezi členy Umělecké besedy řadu přátel ještě z dob studií na pražské akademii, např. prof. Jiřího Sopka, pozdějšího rektora AVU, mezi nimiž požíval velké vážnosti a respektu.
Eduard byl zakládajícím členem mezinárodní tvůrčí skupiny Équipe des Pompiers (od roku 1969) a aktivním členem Sdružení českých grafiků umělců Hollar (SČUG Hollar). Ostatně grafice se Eduard poslední dvě dekády aktivně věnoval a ve fakultním centru sítotisku vznikla – ve spolupráci s tiskařem panem Lubošem Dvořákem – řada mimořádných grafických listů s rozpoznatelnou, originální barevností a kresbou, jež odrážejí Eduardovu zkušenost s francouzským uměním. Konečně i několik ocenění na celostátních výstavách Grafika roku svědčí o tom, že ani tato etapa jeho tvorby nebyla pouhou epizodou.
Bohužel, česká výtvarná kritika má vůči Eduardu Halberštátovi značný dluh: jeho rozsáhlá tvorba stále čeká na kritickou reflexi a odborné zhodnocení, stejně jako na zásadní samostatnou výstavu – např. v ostravské GVUO –, monografii atd. Určitou honorární satisfakcí bylo udělení Ceny Jantar za celoživotní dílo v roce 2022, kterou už ze zdravotních důvodů nemohl Eduard osobně převzít, stejně jako odhalení „hvězdy“ na Jantarovém schodišti ostravské Bolt Tower v Dolní oblasti Vítkovice, kde je Edova hvězda mj. ve společnosti „hvězd“ Jindřicha Štreita (2018), Eduarda Ovčáčka (2019) a Viktora Koláře (2021).
V Eduardu Halberštátovi odešel drahý kolega, přítel, vynikající malíř a grafik, osobnost s velkou životní zkušeností, originální a studenty respektovaný výtvarný pedagog. Fakulta umění Ostravské univerzity a umělecká studia ztrácí po Eduardu Ovčáčkovi další zásadní osobnost, která byla spjata se složitými a nelehkými začátky uměleckých studií na Ostravské univerzitě v devadesátých letech.
Změny v roce 1989 byly pro Eduarda, který miloval svobodu a demokracii, možností podělit se s novou nastupující výtvarnou generací o prožitky těžkého, ale neobyčejného a naplno žitého života. A nám, jeho kolegyním a kolegům, umožnily strávit část profesního života po jeho boku.
Ostatně v záhlaví smutečního oznámení jeho nejbližší potvrdili:
Byl skromný ve svém životě,
trpělivý ve svých bolestech,
velký ve své dobrotě a lásce.
Nezapomeneme.
Rozloučení s doc. Eduardem Halberštátem, ak. mal., se na přání rodiny uskutečnilo v rodinném kruhu.
E. Halberštát: Ústecko-orlický betlém, 2015, serigrafie, papír, formát 700x1000 mm
Zveřejněno / aktualizováno: 19. 09. 2025
