Ostravská univerzita udělila titul doctor honoris causa prof. Miloši Štědroňovi

Na slavnostním zasedání Vědecké rady Ostravské univerzity byl dne 7. října 2019 udělen na návrh Pedagogické fakulty OU titul doctor honoris causa za celoživotní úspěšnou a mezinárodně uznávanou činnost v oborech muzikologie a hudební kompozice prof. PhDr. et MgA. Miloši Štědroňovi, CSc., profesorovi Masarykovy univerzity v Brně.

Prof. Miloš Štědroň patří k nejvýznamnějším současným českým muzikologům a je pozoruhodným hudebním skladatelem, jehož díla různých žánrů se hrají v koncertních síních a divadlech nejen v České republice, ale i v zahraničí. Největší popularitu získaly muzikály Pohádka máje a Balada pro banditu. Jeho komorní, symfonická, baletní i operní tvorba je často inspirována folklorem či hudbou starých období, zvl. gotiky a renesance, technikami Nové hudby z šedesátých let 20. století, jazzem apod.

V průběhu své akademické dráhy prof. Štědroň pedagogicky působil na Filozofické i Pedagogické fakultě brněnské univerzity i na JAMU, v roce 1994 byl jmenován univerzitním profesorem. V muzikologii proslul jako v současné době nejvýznamnější znalec díla Leoše Janáčka a hudby 20. století, napsal přes 80 janáčkovských statí a rozsáhlou monografii Leoš Janáček a hudba 20. století. Paralely, sondy, dokumenty. Účastnil se také vydávání Souborného kritického vydání děl Leoše Janáčka. Patří k předním hudebním teoretikům, je autorem publikací Formování hudby, Základy mikrotektoniky a Základy polymelodiky, zabýval se i hudbou 16.–18. století, vydal např. monografii Claudio Monteverdi – génius opery.

Nezanedbatelná je také Štědroňova umělecká, vědecká i pedagogická spolupráce s ostravskými institucemi, zvláště s Národním divadlem moravskoslezským a Ostravskou univerzitou, zejména pravidelná účast na ostravských hudebněvědných konferencích Janáčkiana, školitelství doktorandů a přednášky pro ostravské studenty.

U příležitosti aktu udělení titulu doctor honoris causa na slavnostním zasedání VR OU v Divadle Antonína Dvořáka pronesl prof. Štědroň vynikajícím způsobem koncipovanou přednášku, z níž si na tomto místě dovolujeme citovat několik úryvků:

Jak stručně, jasně a pokorně poděkovat Ostravské univerzitě za tuto mimořádnou a pro mne zavazující poctu?

(…)

Předem prohlášení: přes veškerá intelektuální pnutí bez nějaké předstírané skromnosti jsem se vždy a rád považoval za dělníka hudby a kultury. Nepotřeboval jsem proto hloubat o své identitě. To asi způsobilo, že jsem nějak minul krize a stresy – zřejmě jsem na to neměl čas.

Už dlouhou dobu je pro mě inspirativní a v jistém smyslu závazná myšlenka Milana Kundery – on sám tvrdí, že ta myšlenka je recyklací podobných výroků Flauberta a Prousta: „Dílo je chytřejší než jeho autor.“ A to vždy nebo skoro vždy. A v tom „skoro vždy“ je zachycená neúplnost veškerého našeho počínání… Autor přece stárne, hloupne, často působí proti svému dílu, které se snaží vysvětlit ve svůj prospěch…

Mým zvěčnělým celoživotním guru byl a je Leoš Janáček, lašský génius, narozený pod Ostravou, žijící celý život u nás v Brně a zemřelý u Vás v sanatoriu dr. Kleina v Ostravě 12. srpna 1928. Už jako chlapec jsem jako divadelní dítě s otcem, matkou a strýcem-kritikem navštěvoval divadla a koncerty a zažil třeba i světovou premiéru Janáčkovy čtvrté opery Osud a potom mnohé další. Asi mi to odkázal strýc profesor Bohumír Štědroň, jako muzikolog žák Vladimíra Helferta a jako pianista Viléma Kurze. Celý život nadšeně vzýval, studoval a analyzoval dílo Janáčka. Další vliv na mě v tomto směru měla moje profesorka klavíru, již učitelka mé matky.

(…)

Hrál jsem u prof. Holubové celý janáčkovský repertoár – a ona vždy prohlásila: „…Ten Janáček! Ten mi dal, když mě pozval do Brna. Je to velký talent, ale vždy to nedokončí, pokazí, zkrátí, usekne. (…) A já tehdy: „Ale paní profesorko, to je právě nádherné, to zkrácení nebo prodloužení o osminu.“ To jsem ještě nevěděl, že se tomu odborně říká „aksak“.

(….)

Poděkování končím v kruhu. Často jsem pracoval ve svém milovaném a celoživotním divadle Husa na provázku s kruhovou formou, v níž bývá začátek i koncem – alfa je omegou…A tak se vracím k tomu, co jsem řekl na začátku. Označil jsem se za každodenního dělníka hudby a kultury. A jak to bylo dobré a zavazující být dělníkem na vinici. Dík všem těm, co mi to umožnili.

Panu profesorovi upřímně blahopřejeme a přejeme hlavně mnoho zdraví a elánu do dalších let.

Zveřejněno / aktualizováno: 06. 11. 2019