OU > O univerzitě > Struktura univerzity > Fakulty a ústavy > Pedagogická fakulta > O fakultě > Historie fakulty > Galerie děkanů

Galerie děkanů PdF





Doc. PhDr. Josef Malach, CSc.


děkan PdF OU 2005 – 2008 * 28. 7. 1953

Narodil se v Kotvrdovicích, okres Blansko. Jeho otec, původně učitel národních škol, se pak jako voják z povolání věnoval celá desetiletí pedagogickému výzkumu a vzdělávacím inovacím v podmínkách armády. Významnou část dětství prožil v Nitře na Slovensku. Po absolvování čtyřletého gymnázia v Brně na Křenové ulici zahájil studia oboru pedagogika – čeština na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně, které ukončil v roce 1977. Poté byl přijat jako asistent na katedru pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1981 získal titul PhDr. v oboru pedagogika. V témže oboru na ní dosáhl v roce 1989 vědecké hodnosti kandidáta pedagogických věd. V letech 1986 až 1991 vedl oddělení vzdělávání učitelů pro 5. až 12. ročník. Počátkem devadesátých let jako člen přípravného výboru stál u zrodu Ostravské univerzity a její transformované Pedagogické fakulty. V roce 1994 byl zvolen místopředsedou hlavního výboru České pedagogické společnosti a byl také předsedou její ostravské pobočky. V letech 1995 až 1997 pracoval jako správní rada na odboru vzdělávání a správy resortního školství na Ministerstvu vnitra. V období let 1997 až 2000 byl vedoucím pracovníkem na úseku vzdělávání zaměstnanců Union banky v Ostravě. V oboru pedagogika se v roce 2005 habilitoval na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Nedlouho potom byl zvolen děkanem Pedagogické fakulty OU. V letech 2006 až 2008 se podílel jako manažer nebo řešitel na řešení mnoha projektů Evropských sociálních fondů v rámci Operačního programu rozvoje lidských zdrojů.





Doc. PhDr. Zbyněk Janáček


děkan PdF OU 1999 – 2005 * 7. 6. 1957

Po středoškolských studiích absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Poté v letech 1982–1989 působil jako středoškolský profesor na středních školách, odkud odešel jako výtvarný redaktor do nakladatelství Profil Ostrava. V této činnosti pokračoval i v dalších letech, a to v nakladatelství Sfinga Ostrava, ovšem už vedle své pedagogické činnosti jako odborný asistent oboru grafika – kresba na Pedagogické fakultě v Ostravě, kam byl přijat v roce 1991 na katedru výtvarné výchovy. Od roku 1992 připravoval ve spolupráci s akademickým malířem prof. Eduardem Ovčáčkem, akademickým sochařem doc. P. Holým, prof. St. Hanzíkem, akademickým architektem V. Šafářem a dalšími kolegy koncepci pětiletého magisterského studia výtvarného umění v intencích univerzitního systému, tedy projekt umělecko-pedagogického studia. Od roku 1995 byl pověřen jejím vedením. V roce 1998 se habilitoval v oboru výtvarné umění. Rok poté byl zvolen děkanem Pedagogické fakulty a tento post zastával po dvě období do roku 2005. Následující tříleté období strávil ve funkci proděkana. V roce 2007 se stal prorektorem pro řízení vědy a vnějších vztahů Ostravské univerzity a začal působit jako docent v ateliéru volné grafiky nové Fakulty umění OU. V roce 2008 byl zvolen děkanem této fakulty. Od roku 1999 je členem Vedeckej a umeleckej rady Univerzity Konštantýna Filozofa v Nitře, tutéž funkci zastává od roku 2001 na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a od roku 2002 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.





Prof. RNDr. Karel Kapoun, CSc.


děkan PdF OU 1997 – 1999 * 28. 10. 1939 † 8. 9. 1999

Obor fyziky vystudoval na MU v Brně v letech 1957–1962. Stal se asistentem katedry fyziky na VŠB v Ostravě, následně odborným asistentem tamtéž 1962–1965 a 19651986. V roce 1971 získal doktorát přírodních věd (RNDr.) a v roce 1976 obhájil kandidátskou práci z aplikované fyziky (CSc.). V témže roce se habilitoval a do roku 1990 působil jako docent na VŠB v Ostravě. V roce 1991–1992 vedl ústav fyziky MU v Brně pro vznikající Slezskou univerzitu v Opavě. Od roku 1992–1997 pracoval na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V roce 1993 byl jmenován profesorem v oboru fyzika plazmatu. V roce 1997 přešel na Ostravskou univerzitu, Pedagogickou fakultu, katedru technické a pracovní výchovy. Již za působení na VŠB absolvoval postgraduální kurz vysokoškolské pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci u prof. D. Tollingerové. Brzy po příchodu na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě kandidoval ve volbách na místo děkana a byl zvolen a jmenován. Pro jeho působení byly významné pobyty a kontakty se zahraničními univerzitami. V roce 1972 Bergakademie ve Freiburgu, NSR, 1991 Uni Tart v Estonsku, 1992 University of East London, 1994 Shenandoah University, Virginie, USA, 1996 University of Glasgow, Velká Británie a Pierre and Marie Curie University, Paříž, Francie, 1997 Instituto Superior Técnico, Lisabon, Portugalsko. Další profesionální kontakty měl při účasti na konferencích řady univerzit v Evropě, USA, Austrálii i Asii, např. ICPIG, ESCAMING, General Konference of EPS Trend in Phisics, CBLIS atd. Zemřel nečekaně a náhle, Ostravská univerzita, zvláště Pedagogická fakulta ztratila významnou osobnost vědeckou a pedagogickou, která se stala součástí jejího rozvoje na prahu 21. století.





Prof. Rudolf Bernatík


děkan PdF OU 1991 – 1997 * 6. 3. 1937

Narodil se v Šumbarku u Karviné. Studoval klavírní hru na bratislavské konzervatoři a na Vyšší hudebně pedagogické škole v Ostravě, dnes Janáčkově konzervatoři. Hudební fakultu Akademie muzických umění, obor klavírní hry, absolvoval v Praze v roce 1961. V době studií se stal laureátem Mezinárodní klavírní soutěže v Moskvě a účastníkem klavírní soutěže Fr. Chopina ve Varšavě. Od roku 1963 vyučoval na konzervatoři v Ostravě. V roce 1966 se stal odborným asistentem na PdF v Ostravě. V roce 1970 se habilitoval a stal se docentem klavírní hry. Vedle své činnosti pedagogické se věnoval veřejné činnosti koncertní v rozhlase, televizi a na jednotlivých koncertních sólových vystoupeních. Doprovázel i řadu pěveckých souborů, např. Musici Moraviensis, Ostravského dětského sboru atd. V roce 1991, po vzniku Ostravské univerzity, se stal děkanem Pedagogické fakulty, která se orientovala (nejen) na přestavbu přípravy učitelů na nové podmínky našeho společenského rozvoje. V roce 1997 byl jmenován profesorem a věnoval se výchově a vzdělávání nejen učitelů hudební výchovy, ale i nadaným studentkám a studentům klavírní hry pro profesionální činnost. Byl proto jmenován ředitelem Institutu pro umělecká studia OU (2000 – 2007). Zároveň byl profesorem na Slezské univerzitě v Katovicích. Je stálým členem odborných porot národních a mezinárodních hudebních soutěží. Koncertně vystoupil ve většině evropských zemí, v Argentině, Japonsku a Jižní Koreji. Natočil 6 gramofonových desek a CD, desítky televizních a rozhlasových programů, včetně vlastních kompozic. Stal se výraznou osobností, známou i v zahraničí.





Prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc.


děkan PFO 1990 – 1991 * 27. 4. 1929

Své mládí prožil v Jemnici, 1948 maturoval na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, do Ostravy přišel v roce 1952 po skončení studia oboru český jazyk – hudební výchova na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po skončení vojenské prezenční služby nastoupil na pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol v Ostravě, na vysoké škole působí od roku 1959. Docentem byl jmenován až v roce 1987, neboť i jeho zasáhl normalizační proces; třebaže v roce 1966 dosáhl hodnosti kandidáta filologických věd a doktorátu filozofie a v listopadu 1969 se na FF UJEP v Brně řádně habilitoval, docentem pro obor český jazyk byl z politických důvodů jmenován až po 18 letech. Po řádném profesorském řízení na FF UJEP v Brně byl v červnu 1990 jmenován profesorem. V lednu 1990 byl jednomyslně zvolen děkanem samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě a v září 1991 po zřízení Ostravské univerzity, o něž se významnou měrou zasloužil, jejím prvním rektorem. V roce 1995 se vrátil na katedru českého jazyka FF OU, krátce ji také vedl a v letech 1997–2000 vykonával funkci jejího děkana. Odborná činnost je výrazná jednak v oblasti výzkumu sociolektů, jednak v oblasti jazykové kultury. Problematice slangů věnoval 5 monografií, které patří k základním pracím české sociolektologie; jsou to Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (1991), Železničářský slang (1994), O českých slanzích (1970, 1981), Malý slovník českých slangů (1988) a Výběrový slovník českých slangů (2003); popularizační zaměření má jeho monografie Jak mluvit a přednášet (1983).





Prof. RSDr. Milan Kotas, CSc.


děkan PFO 1985 – 1990 * 25. 6. 1934

Narodil se v havířské kolonii Odra v Ostravě. Vyrůstal v početné rodině u svých prarodičů. Po ukončení kvinty reálného gymnázia byl přijat ve svých patnácti letech do Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova ve Spišské Nové Vsi, které ukončil maturitou. Ve svých studiích pokračoval na vojenském Leteckém učilišti jako pilot - stihač. Po pěti letech se vrátil do civilního života a pracoval v oblasti kultury jako vedoucí pěveckých souborů a následně inspektor kultury. Oženil se a s manželkou Paschalinou vychovali dvě dcery. Doplnil si vzdělání na Průmyslové škole hornické a orientoval se na činnost v těžkém průmyslu, zejména na šachtách a hutích. Při zaměstnání studoval Vysokou školu politických a sociálních nauk a ukončil ji obhajobou rigorózní práce. Následně studoval vědeckou aspiranturu, kterou ukončil získáním vědecké hodnosti kandidáta ekonomických věd. Byl také aktivní ve státní správě a mnoho let vykonával funkci předsedy školské komise Národního výboru města Ostravy. Zastával funkci ředitele Hutnického institutu Generálního ředitelství Hutnictví železa. Od roku 1970 byl externím učitelem Vysoké školy báňské a Pedagogické fakulty v Ostravě. V roce 1985 získal vědecko-pedagogickou hodnost docenta v oboru ekonomie a následně byl jmenován do funkce děkana samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě. Na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské byl jmenován profesorem v oboru ekonomie. Aktivně se věnoval vědecko-výzkumné a publicistické činnosti. Byl členem komise expertů pro studijní obor Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů Ministerstva školství ČSR. Po ukončení funkce děkana v roce 1990 věnoval zbývající léta své aktivní činnosti výuce ekonomických předmětů na střední a Vyšší odborné škole – AHOL.





Prof. RSDr. Gustav Richter, CSc.


děkan PFO 1971 – 1984 * 24. 3. 1921 † 17. 8. 2006

Narozen ve Starém Městě u Frýdku - Místku v rodině zaměstnance Československých drah. V letech 1937–1938 pracoval jako zámečník a elektrosvářeč v těžkém průmyslu, později získal vyšší kvalifikaci v oboru. Během okupace byl totálně nasazen. Po osvobození se stal členem KSČ a začal být politicky činný. V letech 1948–1951 byl zaměstnán jako ředitel Okresní a následně Krajské politické školy v Ostravě. V roce 1952 vykonával funkci předsedy celopodnikového výboru KSČ a do roku 1959 byl hospodářským pracovníkem v Železárnách Stalingrad. V letech 1959–1962 studoval na VŠ ÚV KSČ v Praze. Po absolvování složil rigorózní zkoušky, a získal titul RSDr. Působil na VŠB v Ostravě jako člen a později vedoucí katedry politické ekonomie do roku 1970. V roce 1971 se habilitoval a byl jmenován docentem politické ekonomie. V roce 1971 byl jmenován děkanem Pedagogické fakulty v Ostravě. Publikoval výsledky výzkumů hospodářského rozvoje tehdejšího Severomoravského kraje. Jeho publikační činnost je uvedena v Bibliografiích PF v Ostravě 1968–1980. Pro výuku svého předmětu vypracoval skripta pro studenty. V roce 1980 se stal místopředsedou komise expertů pro obsah studia učitelství pro základní a střední školy. V roce 1984–1985 ukončil své působení děkana PFO. K 1. září 1985 odešel do důchodu. Poté nadále pracoval v oblasti hospodářské politiky ČSSR. Zemřel ve Frýdku - Místku o prázdninách v roce 2006.





Prof. PhDr. Alois Sivek, CSc.


děkan PFO 1964 – 1970 * 10. 2. 1920 † 12. 10. 1971

Narodil se v Dolní Suché v hornické rodině. Po absolvování gymnázia začal studovat češtinu s němčinou na brněnské filozofické fakultě, kde byl žákem profesorů Wollmana a Grunda. Sivkovo studium ale přerušila válka, proto absolvoval až v roce 1948. O dva roky později získal doktorát ze slovanské a germánské filologie a v roce 1960 obhájil kandidátskou disertaci. V roce 1968 se stal profesorem. Po absolvování fakulty nejprve učil na středních školách, v letech 1949 až 1950 působil jako lektor českého jazyka a literatury na poznaňské univerzitě. Přestože stál v roce 1953 u založení Vyšší pedagogické školy v Opavě, přenáší v roce 1957 svou aktivitu do Olomouce, kde na FF UP přednáší dějiny české literatury a od roku 1958 i tři roky vede katedru bohemistiky a slavistiky. Stejnou funkci zastává od roku 1961 i na Pedagogickém institutu v Ostravě. V této době je už mimo jiné členem vědecké rady Památníku Petra Bezruče, Československé společnosti národopisné při ČSAV v Praze a Literární společnosti československé. V roce 1966 mu udělila Polská rada Národní jednoty ve Varšavě medaili Tisíciletí polského státu za zásluhy o upevňování československo-polských styků. V roce 1964 se stává děkanem Pedagogické fakulty v Ostravě a zůstává jím až do roku 1970, kdy je pro svůj morální postoj, s nímž odmítl propouštět pedagogy vyloučené z komunistické strany, ze strany sám vyloučen a zbaven děkanské funkce. V již tak složité situaci se objevuje zákeřná nemoc, které po víc jak ročním zápase 12. října 1971 podléhá.





Prof. PaedDr. Vlastimil Uher


děkan VPŠ v Opavě 1954 – 1959 ředitel PI v Ostravě 1959 – 1964 * 5. 3. 1905 † 19. 1. 1984

Narozen v Herálci u Hlinska v rodině venkovského živnostníka s evangelickou tradicí. V letech 1920–1924 absolvoval učitelský ústav v Čáslavi. V letech 1927–1929 plnil svou vojenskou povinnost. Poté složil zkoušky způsobilosti pro obecné a měšťanské školy, přispíval do odborných pedagogických časopisů a dále se vzdělával na ŠVSP (Škola vysokých studií pedagogických) v Brně. V roce 1930 byl vybrán pro zahraniční působení v Německu, kde byl do roku 1933. V roce 1934 se oženil. Po válce studoval na Pedagogické fakultě v Olomouci, kde studium zakončil doktorátem z pedagogiky (PaedDr.). Po další praxi na 1. měšťanské škole v Olomouci přijal místo odborného asistenta na PF UP v Olomouci. V roce 1954 se habilitoval a byl ustanoven jako první děkan Vyšší pedagogické školy (VPŠ) v Opavě. Se svými nejbližšími spolupracovníky (doc. Sivkem, dr. Knopem, dr. Rychnovským, dr. Kinclem, dr. Pleskotem) a dalšími interními a externími učiteli budovali novou vysokoškolskou instituci pro budoucí učitele. Po šesti letech však nastala opět změna. Vznikl Pedagogický institut v Ostravě, podřízený KNV. Stěhování a nový systém vyžadoval další pracovníky. V čele zůstal ve funkci ředitele opět doc. Uher (1959–1964). Přijatí učitelé podepisovali smlouvy, že se do 10 let působení habilitují, to znamenalo získat doktorát a kandidaturu věd ze svého oboru. V roce 1964 vznikla na základech PI samostatná Pedagogická fakulta. Doc. Uher se stal profesorem pedagogiky a založil samostatnou katedru pedagogiky. Pozice pedagogiky se posunul na mezinárodní úroveň. Nadějný rozvoj byl přerušen v letech 1970–1979, kdy byl prof. Uher penzionován. Zemřel v roce 1984 v Kralupech nad Vltavou u svého zetě a vnuka.

facebook
rss
social hub